Než to pošlem do tisku

Už od půlky léta se dějí divotvorné události. Čekám si na rovnováhu, snažím se vnímat hlavně teplo, slunko, přece jen, do podzimu blízko. A když míním, že už by se mohlo vše překlopit do té dobré strany, tak se ještě něco přihodí.

Něco spíše nepěkné, takové celé pomuchlané. Jako třeba, když mi zadek auta navštívila jedna dodávka a nechala na něm pěkný otisk. Naštěstí ne na věčné časy, ale jen, než servis bude mít fuku....evidentně je nás hodně.

Když běduju nad věčně si stěžujícími lidmi, agresivními a falešnými zážitky, přijde ta největší rána. Bohužel, ne z milosti.

To, když odejde někdo blízký, jsou sežmané zážitky ty tam. Nemají vůbec žádnou váhu. Tohle že je rovnováha???

Tak jsem si uvědomila, že nejde vždy očekávat, že po nepříjemnostech se zase vyjasní a vše bude zalité sluncem a šlehačkou, a že jen to je ta správná rovnováha! Tůdle nůdle.

Je to pocit, že jsme. Jsme a můžeme být. Ještě pořád a tady.

• Děkuji Víťáčku, že jsi mi a nám všem to zas připomněl.

PS: Možná stačilo dát nám 3 facky, ale to není Tvůj styl, já vím. Opatruj se a užívej ve Hvězdách
a občas na nás koukni, ať to zas neposerem.