Vysvědčujeme

Vysvědčení

To je ale divné slovo. Takové jako syčivé, plné háčků a ččččnění. Odkud a kam to vlastně čníme?
Tradičně patří k tomu, že než nastane jakési uvolněnější trajdání, a letní méněstarostnost, tak nám škola nadělí vysvědčení. Zkrátka takový úřední dokument, sestávající na předtištěné A4, standardní gramáž 90g/m2 ofsetový papír.

Touto úřední listinou obvykle dostáváme propustku k tomu, že minimálně 6-7 týdnů, někteří, říkejme jim odvážlivci, až 8, si na školu ani nevzpomeneme a děláme, jakože nic. Má to jistou setrvačnost, když brázdíme známé a rodiny a hned zkraje nastává ordinérní otázka: "Tak jaké bylo vysvědčení?" Chápu děti, že po několika instantních odpovědích se dětí stávají nevrlejší a nemají nejmenší chuť to znova opakovat.
Ale jsou i záludnější tazatelé, takový prarodiče na to jdou vyloženě fikaně: "Tak co, jaké byly známky?". Chabá variace, ale aspoň to zkusili. To se jim zas musí nechat.

Buďte stateční. Naopak si užívejte, že vám a vaším dětem dává někdo úřední potvrzení, že se zapojujete do vzdělávacího systému. Na reklamace se zřetel nebere, neboť to bychom museli za Marií Terezií a to byla nějaká udatnice. Takže vysvědčte se do léta a po něm, si uděláme vysvědčení sami pro sebe. Bude to zábavné, trochu trochu trapné, hodně praktické, lehce sarkastické, každopádně objevné. Slibuju!

My už se chystáme! Tak po létě, pozor: Půjdeme do sebe!